Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polanecký nezná Ústavu a kritizuje Zaorálka

22. 02. 2012 20:22:20
Rudolf Polanecký ve svém článku vyčítá Lubomíru Zaorálkovi, že nezná ústavu. Pokud prý chce, aby prezident republiky vysvětlil, proč někomu udělil milost, měl by se napřed podívat do Ústavy ČR, kde u výčtu pravomocí prezidenta není uvedeno, že by se milosti měly odůvodňovat. A basta fidli. Jako právník i jako občan České republiky považuji takové uvažování za scestné.

Dle čl. 1 Ústavy ČR je Česká republika demokratický právní stát. Dle čl. 2 Ústavy ČR lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Ústavní text je stručný. Zdání však klame; jen k těmto dvěma článkům existuje vědecká literatura čítající stovky stran. Z atributů našeho státu – demokratický, právní, založený na úctě k právům a svobodám, lze odvodit celou řadu konkrétních pravidel, která poutají státní moc.

Argument absencí určitého pravidla přímo v ústavním textu proto není dobrý argument.

Chci se však zabývat podstatou věci, tj. povinností prezidenta republiky odůvodňovat udělené milosti.

Je-li Česká republika demokratický právní stát, potom státní orgány, a to včetně prezidenta republiky, vykonávají státní moc, kterou jim propůjčil nositel státní suverenity – lid.

Lid má zájem na tom, aby se naplnil postulát čl. 2 Ústavy, tj. aby státní moc sloužila všem občanům. Proto státní orgány kontroluje, aby se přesvědčil, zda propůjčenou moc nezneužívají. Tato obecná kontrolní pravomoc lidu je v právním řádu rozvedena v četné instituty – a instituce – od pravidelných voleb, přes existenci generální inspekce bezpečnostních sborů, zákon o svobodném přístupu k informacím, a tak dále.

V oblasti rozhodování státu se tato kontrolní pravomoc projevuje mimo jiné v povinnosti odůvodňovat rozhodnutí státních orgánů. Má zde dvojí prvek – individuální, kdy osoby dotčené na svých právech z rozhodnutí zjišťují, proč státní orgán rozhodl právě tak, jak rozhodl, a generální, kdy se lid coby nositel státní suverenity může přesvědčit, zda nedochází ke zneužívání svěřených pravomocí.

Nikdo asi nebude sporovat fakt, že soudní a správní rozhodnutí by měla být odůvodněna. Známý román Franze Kafky s názvem Proces vypráví příběh člověka, který byl zatčen, odsouzen a nakonec popraven, aniž by mu neosobní státní aparát vysvětlil, z čeho je obviněn a proč je soud přesvědčen o jeho vině. Proces je zřejmá hyperbola, ale názorně ukazuje, proč je dobré rozhodnutí odůvodňovat. I v méně šokujících případech je odůvodnění vysoce účelné – asi by se nám nelíbilo, kdybychom dostali pokutu se slovy „snad vám ani nemusím říkat, za co to bylo“. Generální účel odůvodnění zase dobře vynikne v citlivých případech, které hýbou společenským míněním, a kde by nedostatečné odůvodnění, nebo dokonce jeho absence, mohlo působit jako silný demoralizující faktor a ztrátu bazální důvěry ve vlastní stát. Takovými případy byly třeba soud se žháři z Vítkova, „Anička z Klokánku“ apod.

Povinnost odůvodňovat rozhodnutí je tedy obecně přijímána jako správná. Zbývá jen posoudit, proč právě v případě prezidenta republika by to mělo být jinak. Čím se akt prezidentské milosti tak zásadně odlišuje od rozsudku soudu, že první by nemělo být odůvodněno, a druhé ano?

Institut prezidentské milosti představuje určitou výjimku, určitou anomálii. Prezidentovi je dána možnost ve zcela výjimečných případech zmírnit tvrdost zákona a zasáhnout do rozhodnutí soudu.

O to přesvědčivější by ale mělo být jeho rozhodnutí, oč méně je možné jej opřít o ustanovení zákona.

Jinými slovy, aby byla zachována obecná kontrolní pravomoc lidu, musí být odkaz na zákonná ustanovení, které v běžném rozhodnutí státního orgánu umožňují každému, aby v mysli rekonstruoval myšlenkový postup soudu a přesvědčil se o jeho (ne)správnosti, v případě prezidentské milosti nahrazen natolik přesvědčivou argumentací, proč je v dané věci nutno se odklonit od ustanovení zákona, aby lid mohl legitimně a objektivně dospět k závěru, že nešlo o akt zneužití státní moci, která je prezidentovi, stejně jako všem ostatním státním orgánům, pouze propůjčena. Na tom nic nemění skutečnost, že půjde o argumentace najmě morální a nikoliv právní. Co je slušné a správné každý občan pozná.

Za hloupý a nebezpečný považuji názor, že prezident republiky stojí nad ústavou i zákony, a není svázán stejným příkazem vykonávat svěřené pravomoci transparentně, jako celý zbytek státu. Prezident republiky je náš služebník, stejně jako ten nejposlednější úředník v horské vísce. Není to absolutistický vládce, jehož pravomoc nikdo a nic nesmí zpochybňovat.

Lubomír Zaorálek má pravdu ještě v jedné věci. V některých jiných státech Evropy by i jeden jediný přešlap podobného druhu znamenal konec daného politika ve funkci. A co je možná pro našince překvapivé, tento jedinec by rezignoval sám.

Nebudu Václava Klause vyzývat k rezignaci. Je to předčasné. Je to předčasné právě proto, že dosud nedostál svým ústavním povinnostem a nevysvětlil zevrubně občanům, proč pravomocně odsouzená korupčnice dostala prezidentskou milost.

Jsem však přesvědčen, že na toto vysvětlení mám jako občan České republiky právo, a že jde o jedno z mých základních práv vůbec.

Autor: Jan Linhart | středa 22.2.2012 20:22 | karma článku: 32.35 | přečteno: 2351x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Bohumír Kolář

říkanka o kloubech

Pro politiky je dnes nejdůležitější zabezpečení. Přispívá k jejich klidu, kdykoli jsou ohroženi... Zda to přispívá i k občanskému klidu, není jisté! Učme se trpělivosti, všechno vždycky nějak dopadne...

20.8.2017 v 17:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 117 | Diskuse

Adam Mikulášek

Z hodných kluků teroristy?

Jistě mnoho bývalých nacistů také kdysi bylo spořádanými lidmi, než se nechali Hitlerovou propagandou strhnout, aby nenáviděli své někdejší židovské kamarády, spolužáky či kolegy.

20.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 33.67 | Přečteno: 823 | Diskuse

Šárka Bayerová

Zrazená královna

Ač byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších královen, budoucí tchyni připadala málo urozená. A taky ji ve Španělsku nechtěli hlavně proto, že ve své krvi nesla dost hroznou nemoc. Hemofilii.

20.8.2017 v 12:44 | Karma článku: 22.57 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jan Matějů

Proč nevolit Andreje Babiše. Lišky mění srst, ne svoje zvyky

Andrej Babiš má být obviněn v případu čerpání dotací na farmu Čapí hnízdo. Od pana Babiše neslyšíme nic jiného než křik, že je to proti němu spiknutí celého systému a snaha odstranit ho z politiky.

20.8.2017 v 10:18 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 653 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Semknutí? Houby. Na potížisty v depresi jedině islámskou linku bezpečí!

Zatímco prominenti všech zemí se semkávají, neztrácejí odvahu, nevzdávají se evropských hodnot a poslední hodiny nevědí, zda na Twitteru kondolovat dřív Španělsku, Finsku nebo Německu, já mám návrh řešení. Islámskou linku bezpečí!

20.8.2017 v 10:17 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 1254 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1698
Právník. Narodil se v Hradci Králové, kde v současné době žije a pracuje. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Specializuje se na obchodní právo a právo duševního vlastnictví. Demokrat. Ve volném čase rád čte.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.