Představte si, že skládáte písemnou část maturitní zkoušky z češtiny a právě píšete slohovou práci. To je v dnešních dnech poměrně aktuální téma. No a když máte zhruba napsaný koncept, plný škrtanců, vsuvek a různého balastu, který se v čistopise samozřejmě neobjeví, tak vám tu práci učitel vytrhne z rukou a začne ji hodnotit jako hotové dílo.
Připadá vám takový přístup nespravedlivý? Mně taky.
Stejný přístup ale používají čeští liberálové k evropské legislativě. Vyberou si pracovní materiály, které se týkají nějakého lidově srozumitelného tématu, z nich vypíchnou a zkarikují ty nejradikálnější myšlenky et voila! Český čtenář se spravedlivě rozhořčuje nad tím, jak se ta Evropská unie zase zbláznila.
Tedy rozhořčuje se do doby, než začne hledat na Google, kde že to nové nařízení najde, a tu zjišťuje, že nařízení není, a že dokonce ani není návrh na jeho přijetí. V pracovních materiálech 62. subkomise pro rovné příležitosti pak najde nějaké doporučení, ve kterém poznává jednotlivé myšlenky „citované“ českým liberálem, ale teď si je dovede zasadit do širšího kontextu a zjišťuje, že nejde o ďábelský plán na porobení lidské rasy, že s něčím se souhlasit dá a s něčím ne, a že takto to vlastně bylo celé myšleno – jako surový materiál pro další diskusi.
Jako příklad nám poslouží pracovní materiál pro změny v bankovním sektoru. Ivo Strejček ve svém nejnovějším článku (k přečtení ZDE) tepe do Doporučení Komise 2011/442/EU o přístupu k základnímu platebnímu účtu.
Všimněte si, jak umně alternuje mezi podmiňovacím způsobem (změna by byla špatná) a budoucím časem (změna bude špatná). Takto se vytváří ve čtenářích dojem, že jde o věc, která je takříkajíc na spadnutí, a že se opět přibližujeme nějakému tomu orwellovskému peklu.
Podstatná je ale jiná věc. Od července 2011, kdy bylo vydáno shora citované doporučení, měla celá věc další vývoj (Komise nečekala na Strejčka, přeci jen rok je poměrně dlouhá doba). Nejnovější materiál se jmenuje Pracovní dokument útvarů Komise – Konzultace o bankovních účtech.
A co že nám ďáblové v modrém s hvězdičkami přichystali?
Komise vytipovala tři oblasti, ve kterých vidí nedostatky ve vztahu banka – klient. Jsou to:
1) Nedostatečná transparentnost bankovních poplatků
2) Potíže se změnou poskytovatele bankovního účtu
3) Přístup k základním bankovním účtům
Ad 1) Komise vidí jako problém, že banky nedostatečným způsobem informují o svých poplatcích a spotřebiteli vznikají potíže, když si chce různé bankovní produkty srovnat a zvolit ten pro něj nejvýhodnější. Tím je narušena konkurence na vnitřním trhu, protože banky nejsou nuceny soutěžit o spotřebitele co možná nejkvalitnějším a cenově dostupným produktem. Problémy se samozřejmě násobí, když si chce spotřebitel otevřít účet u banky v cizím členském státě.
Závěr: Souhlasím s tím, že by se měl hledat způsob, jak spotřebiteli poskytnout kvalitní informace. Sám bych to využil.
Ad 2) Komise vidí jako problém, že změna poskytovatele bankovního účtu je mnohdy spojena se složitými administrativními povinnostmi. V zájmu zdravého konkurenčního boje by tyto potíže měly být naopak co nejmenší, aby banky byly nuceny více o spotřebitele soutěžit a složitým papírováním ho de facto nedržely jako rukojmí.
Závěr: Rozhodně souhlasím. I u nás vidíme, jak nerady se banky loučí se svými klienty, a že jim dokonce za toto loučení účtují zvláštní poplatky (poplatek za zrušení účtu byl vyhlášen v jakési soutěží za nejnesmyslnější vůbec).
Ad 3) Komise vidí jako problém, že v Evropské unii žijí desítky milionů lidí bez bankovního účtu. Přitom výzkumy zjistila, že řada těchto lidí by o účet stála, ale banky jim ho neotevřou. Zároveň Komise vypočítává různé výhody bankovního účtu včetně slev poskytovaných některými dodavateli např. elektřiny za placení z účtu na účet. Je také fakt, že bez bankovního účtu si v některých členských zemích EU prakticky nepronajmete nemovitost (například ve Velké Británii). Komise by ráda zavedla jakýsi základní typ bankovního účtu bez možnosti jej přečerpat do minusu, který by obecné výhody účtu poskytl všem, kdo o ně stojí. A protože banky by mohly nastavit tak vysoké poplatky za vedení tohoto účtu, že by fakticky jeho užívání znemožnily, chce regulovat výši těchto poplatků.
Závěr: Toto je jasně nejkontroverznější část celého materiálu. Obecný nápad je jistě dobrý. Náklady banky na vedení takových účtů jsou naprosto minimální a zákaz přečerpání znamená, že uživatel nebude brát z cizího. Bylo by ale nutné nastavit taková pravidla, která by bránila zneužívání. Osobně se ovšem domnívám, že tato část je politicky neprůchozí. Možná dokonce dojde k handlu, kdy projdou první dvě části výměnou za opuštění této třetí. O síle bankovní lobby netřeba pochybovat.
Konečně je nutno říci několik slov i na téma bankovní účet jako lidské právo. Nemají pravdu ti, kdo v rozšiřování lidských práv vidí ohrožení těch „klasických“. Kdo se trochu vyzná v právu, ten ví, že různá lidská práva jsou v právních řádech chráněna s různou intenzitou. Největší ochranu tradičně požívají právo na život, právo na to nebýt mučen, apod. Na tom případné uznání nějakého dalšího práva jako „lidského“ nic nezmění. Navíc je pravda, že s tím, jak se civilizace vyvíjí, vyvíjí se i pohled na to, co všechno člověk potřebuje k důstojnému životu, a co by tedy mělo být chráněno jako jeho lidské právo. Tak například v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva bylo z práva na soukromí odvozeno právo na příznivé životní prostředí, tedy např. právo na to nežít v extrémně hlučných, prašných apod. podmínkách. Zda je v současné době bankovní účet již natolik podstatnou součástí lidského života v Evropě, aby bylo adekvátní právo na něj prohlásit za lidské, to nevím. Spíše si myslím, že ne. Ale není vyloučeno, že jednou k tomu dospějeme. A konec světa, navzdory liberálním škarohlídům, to rozhodně nebude.
