Potřebujeme nový občanský zákoník?

Zpráv o novém občanském zákoníku se zatím v médiích objevilo poskrovnu. I odborná diskuse se zatím příliš nerozproudila, i když v posledních číslech Bulletinu advokacie se začínají objevovat kritické i pochvalné stati renomovaných právníků a profesorů právnických fakult.

Jsme tak ve stavu, kdy se na nás valí mohutná přílivová vlna soukromého práva, akademici vzrušeně diskutují o tom, jak je vysoká a jestli té vody není příliš mnoho najednou a občané v blažené nevědomosti spí ve svých domovech.

Považuji tento stav za alarmující. Změna základního pilíře soukromého práva je hrozně důležitá věc. I nadále bude sice platit, že ten, kdo dodržuje základní pravidla morálky, bude v naprosté většině případů jednat v souladu s občanským zákoníkem. Tak má být ostatně nastaven každý zákon. V případě složitějších právních jednání si však s morálkou nevystačíme a zde dojde k velkému zásahu do právní jistoty.

Nový občanský zákoník se rozchází se stávajícím kodexem nejen co do obsahu samotného, ale i do terminologie. V důvodové zprávě se dokonce dočteme, že přejmenovány byly nejen „socialistické“ právní pojmy, ale že se autoři snažili co možná nejvíce vyvarovat cizích slov na úkor českých. Namísto „registrace“ budeme tedy napříště počítat se „zapsáním“, „instalace“ bude „umístění“ a ryze českému „údaji“ musí ustoupit vyloženě cizokrajná „informace“. Nedělám si legraci. Fakt to tam takhle je.

Snaha potlačit „komunistický zákon“ se ostatně stala hlavním reklamním sloganem ministra spravedlnosti, který snad nikdy neopomene zdůraznit, jak se konečně zbavíme toho bolševického neřádu z roku 1964 a budeme mít krásný nový kodex respektující lidskou svobodu.

Zní to krásně, jenže.

Jenže občanský zákoník z roku 1964 nemá s tím současným mnoho společného. Jistě, text řady ustanovení je stejný. Ale jejich výklad už není podřízen základním zásadám, které dříve stály na začátku zákoníku před prvním paragrafem, ani vůli jedné strany. Po roce 1989 proběhly v právním řádu velké změny. Ústavní pořádek je dnes založen na jiných hodnotách než tehdy. Abych uvedl příklad, kdyby existovalo jediné právní pravidlo, které by státu ukládalo „jednej v zájmu všeho lidu“, potom by toto pravidlo, přes identické znění, vedlo k docela rozdílným výsledkům v prostředí státu totalitního a státu demokratického. Je také nutné zohlednit jinou věc, dle mého názoru zásadní:

Soudy mají za sebou dvacetiletou, v některých případech padesátiletou zkušenost s výkladem ustanovení občanského zákoníku. Ačkoliv situace ani dnes není ideální, lze v řadě případů na základě studia podobných případů řešených českými soudy v minulosti usoudit na to, jak dopadne můj případ teď. V praxi tak můžu klientům namísto pokrčení rameny celkem jasně vysvětlit, jak se na věc dívá současná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a jaké asi mají vyhlídky na úspěch.

Nový občanský zákoník se se starým zákonem a jeho výkladem rozchází tak důkladně, že judikatura, tedy rozhodovací praxe soudů, se začne budovat v podstatě od začátku. Než dosáhne komplexnosti té současné, bude to trvat další desetiletí. Je přitom otázka, nakolik výhody z přijetí nové úpravy převáží nad propadem právní jistoty občanů. Z nesprávného výkladu zákona totiž hrozí značné majetkové škody.

Nechci snahy předkladatelů návrhu kategoricky odsuzovat. Nový občanský zákoník obsahuje i některé sympatické novinky. Mám však za to, že nic nebrání jejich začlenění novelou stávajícího předpisu.

Vycházím z premisy, že občanský zákoník má umožnit svobodné, ale zároveň odpovědné soužití mezi lidmi. Z tohoto hlediska nevidím na současném zákoníku žádnou zásadní vadu, a u těch méně zásadních nevidím překážku jejich odstranění cestou novelizace.

A zatím si raději ani nepředstavuji, jaké legrace nastanou, až domy „přirostou“ k pozemkům.

Přes to všechno si myslím, že zákoník skutečně začne platit. Občané dostávají útržkovité informace a odborná veřejnost podle mě vyloženě zaspala. Nezbývá než doufat, že počáteční potíže budou překonány co nejdříve.

V médiích se nedávno objevila zpráva, že právníci budou mít žně, protože se na ně v souvislosti s novým kodexem bude obracet spousta lidí. Já se na tu dobu netěším. Nerad krčím rameny.