Článek je výborný, přesto nemohu souhlasit

- "Čím se akt prezidentské milosti tak zásadně odlišuje od rozsudku soudu, že první by nemělo být odůvodněno, a druhé ano?" Odpověď je přeci zřejmá: soudní rozhodnutí podléhá opravným prostředkům (tudíž odůvodnění je zřejmě tou nejzásadnější částí rozhodnutí), prezidentská milost je však definitivní. Na milost není právní nárok, na spravedlivý soudní/správní proces však ano.

- Navíc v případě prezidentské milosti jde přeci o vyjádření subjektivního názoru prezidenta (akt odstranění tvrdosti zákona, milosrdenství), v případě soudního řízení se však postupuje objektivně, tj. v rámci aplikace stávajícího právního řádu. Nerozumím tomu, jak toto někdo může srovnávat.

- Dále tvrdíte: "Argument absencí určitého pravidla přímo v ústavním textu proto není dobrý argument, protože ... ústavní text je stručný .. zdání klame ... existuje vědecká literatura čítající stovky stran ... lze dovodit celou řadu konkrétních pravidel ..." Toto neberu. Bla..bla...bla.

Re: Článek je výborný, přesto nemohu souhlasit

Na tohle jsem opravdu alergická. I v mém oboru si mnoho odborníků uzurpuje samozvaný výklad práva, smyslu jednotlivých zákonů. Zdání ale neklame. Je mi fuk, co tvrdí tzv. odborníci, jaké jsou jejich výklady a právní názory. Jde pouze a jen o jejich subjektivní pohled na věc, a to i kdyby byl nazván vědeckou literaturou. Ústava je jen jedna a v rámci zachování zdravého rozumu a právní jistoty bychom se měli řídit tím, co obsahuje. Mimochodem, zkusil jste někdy porovnat text ústavy a text zákonů jiných z pohledu lingvistiky ? Ty holé věty a jednoznačná sdělení nejsou v ústavě jen tak pro nic/za nic.   

- "O to přesvědčivější by ale mělo být jeho (prezidenta) rozhodnutí, oč méně je možné jej opřít o ustanovení zákona." Proč ? Pokud by šlo zproštění viny opřít o stávající ustanovení právního řádu, pak by zřejmě ten konkrétní člověk nebyl vůbec odsouzen. Tedy neměl by být, teoreticky předpokládám.

Výborný článek, děkuji

RESPEKT

tedy takhle utřít Polaneckého, to je bomba Celkově velmi vyspělý a argumentančně silný článek. Smekám kolego blogere, udělal jste mi radost.

Ty Polaneckého nemysly neustále slepě hající vše, co dělá pravice, se nadí číst. Stačí si přečíst titulek a je mi jasný obsah. Je smutné, že ty jeho zvratky mají takovou karmu.

P.S. hezky jste ho utřel i v diskusi

Re: RESPEKT

Polanecký mi připadne jako najatá, hlásná trouba. Možná jen můj dojem, ale velice silný.

Ústava odporuje sama sobě.

Hned v čl.2. Lid nevykonává svou moc prostřednictvím moci výkonné ani soudní. I u moci zákonodárné je to sporné. Na činnosti prezidenta či vlády nemá žádný vliv. Prezidenta ani vládu lid nevolil a ani jinak je nezmocnil svým zastupováním. U moci soudní je to totéž. Moc soudní totiž není vůbec volena, ale jmenována mocí výkonnou. Tak docházíme k tomu, že lid vykonává svou moc prostřednictvím moci soudní, kdy moc soudní je jmenována prezidentem, který je volen politickými stranami v parlamentu, které jsou voleny občany v nepřímých volbách. Nějak moc prostředníků, kteří by měli onu moc zprostředkovávat. Celý systém vlády a moci politických stran lidu (nikoliv ve jménu lidu), kdy provádění této moci je přes všelijaké prostřeníky (nepřímé volby, nepřímá moc atd.)hrubě koliduje s pojmem demokracie. A jsme u onoho čl.1 ústavy. ČR není demokratickou zemí.

Ústava odporuje sama sobě.Hned v čl.2. Lid totiž nevykonává

Poděkování za dobrý článek

karma následuje obratem.

       :o)

Pane Linharte,

přečetl jsem si vaši polemiku a rád bych vám k tomu řekl svůj názor. Nikdo nepochybuje o tom, že by ČR nebyla demokratickým státem. Máme zde zastupitelskou demokracii, volíme si své zástupce a prostřednictvím zástupců i prezidenta republiky. Odvoláváte se na čl. 2 Ústavy odst. 3, ale už jste jaksi pozapomněl na odst. 4, kdy každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Soudní moc se řídí zákonem o soudech a soudcích, kde je "jízdní řád", jak soud probíhá. Odůvodnění rozsudku má soud za svou povinnost danou zákonem. Prezident republiky ale nepatří mezi soudní moc, není žádnou další odvolací instancí. Zákon o prezidentovi není, takže se řídí pouze tím, co je napsáno v Ústavě. V případě milostí je prezident skutečně nad zákonem. Nemá za povinnost postupovat podle paragrafů, je to čistě jeho osobní rozhodnutí, které je nenapadnutelné a neodvolatelné. Zákon prezidentu republiky neukládá povinnost zdůvodňovat udělení milosti.

Re: Pane Linharte,

Píšete, že prezident má možnost ve zcela výjimečných případech zmírnit tvrdost zákona a zasáhnout do rozhodnutí soudu. Jenže jste si zase vybral jen část písmena g článku 62 Ústavy a opomíjíte další možnost, odpuštění trestu. Ve své podstatě může prezident omilostnit kohokoli a nemusí to nijak zdůvodňovat. Posouváte prezidenta do postavení soudu tím, že chcete, aby prezident musel zdůvodňovat proč dává tu kterou milost. Znovu narážíme na to samé. Prezident nemá povinnost odůvodňovat udělenou milost a nikdo jej k tomu nesmí nutit, viz odst. 4 článku 2 Ústavy.

Vaše přirovnání prezidenta ke služebníkovi a nejposlednějšímu úředníkovi v horské vísce už ani nekulhá, ale doslova se plazí. Nikdo neříká, že prezident je nad Ústavou. Naopak, prezident musí Ústavu dodržovat, nicméně nad zákony se pohybuje, a to v době vykonávání funkce prezidenta. To mu zajišťuje právě Ústava, která z něj činí prakticky nedotknutelnou osobu, viz článek 65 Ústavy.

Hezky jste si výklad přizpůsobil výsledku

ke kterému jste chtěl dojít.

...

Nevystudoval vy jste nahodou Pravnickou fakultu Masarykovy university? Ach taaaak, ted uz je to jasne...

Re: ...

Tak to jsem rád. Sice nevím, co je jasné, ale poznání je hodnota sama o sobě.

A ještě jedna věc ...

Odůvodnění soudního, úředního, správního, ... rozhodnutí ... je vyžadováno s ohledem na přezkoumatelnost onoho rozhodnutí a z toho vyplývající moznosti dalšího řízení - odvolání, obnova, přezkum, prominutí, ... případně, v soustavě nejvyšších soudů, pro vydání stanoviska - judikátu, kterým se posléze řídí nižší soudy v dalších stejných případech.

.

Jenže prezidentská milost je konečné, nezvratitelné rozhodnutí, nic z výše uvedeného nepřichází v úvahu. Odůvodnění potom zčásti ztrácí svůj smysl.

Re: A ještě jedna věc ...

Souhlasím s Vámi v tom, že odůvodnění prezidentské milosti neplní všechny funkce odůvodnění soudního rozsudku. I když rozsudky nejvyšších soudů také žádnému přezkumu nepodléhají... (Argumentoval lze dohledem Evropského soudu pro lidská práva, ale tím jen posunujeme konečnou nepřezkoumatelnou instanci o jeden stupeň nahoru).