Nedávno jsem v autobuse zaslechl rozhovor dvou
mladíků na téma „kam po maturitě“. Podle všeho se jednalo o učně – truhláře
v posledním ročníku střední školy. Oba svorně prohlašovali, že maturitou
jejich vzdělání rozhodně nekončí, a oba se chystali na vysokou, nebo alespoň na
vyšší odbornou školu, protože „bez papíru to dneska nejde“. Předpokládám, že
neměli na mysli uspokojování jedné ze základních biologických potřeb, ale
získání vyššího než středního vzdělání. Poté následoval běžný rozhovor o
holkách, mašinách a hospodách; ten už jsem příliš neposlouchal a krátce na to
oba mladíci vystoupili. Něco mi ale stále vrtalo hlavou, a protože mám svůj
mozek docela rád, nakonec jsem to hodil na papír a teď i na blog. To něco byla
otázka: Proč chtějí tito lidé studovat, když to jako truhláři nebudou
potřebovat?
Co je na truhlařině vlastně tak špatného, že to lidem nestačí a ženou se v honbě za vzděláním pořád dál? U sebe bych to celkem chápal, ale já vystudoval gymnázium a s takovým profilem je vysoká škola nutnost, protože maturant na gymnáziu, ruku na srdce, nic pořádného neumí. Ale truhlář, ten se může rovnou pustit do díla, a při dnešních cenách řemeslnické práce si přijde na slušné peníze. Tak proč ta touha po „papíru“? Není zde něco, v naší společnosti, co nás nutí usilovat o co nejvyšší postavení, i když třeba přesahuje svými požadavky to, k čemu bychom se nejlépe hodili? Jeden z Parkinsonových zákonů říká, že každý stoupá vzhůru, dokud nedosáhne pozice, v níž už je nekompetentní. Je to pravdivý postřeh, nebo nesmysl? A pokud je to pravda, není to špatně? Poměrně pravidelně se v médiích objevují zprávy z EU, která by ráda zvýšila poměr vysokoškolsky vzdělaných lidí v celkové populaci. Univerzity v reakci na to plánují rozšířit počet bakalářských oborů, roste rovněž počet soukromých škol. S trochou nadsázky se už teď můžeme bát, že za pár let bude každý Čech bakalář, ale nikdo nebude umět vyrobit pěkný stůl. Přitom takový stůl je náramně užitečná věc. Nemělo by být v našem nejvlastnějším zájmu, aby se mladí lidé chtěli stávat truhláři? Přičemž tuto otázku nemyslím ve smyslu „když on se stane truhlářem, tak já budu mít větší šanci prorazit“ (ale svádí mě to dívat se na věci i tímto pohledem a přičítám to právě tomu stylu myšlení, na který se snažím upozornit). Jistě můžete namítnout, že truhláře můžeme „dovézt“ z ciziny, ale stačí se podívat na západ a možná nám to přestane připadat jako dobré řešení. „Civilizovaný“ člověk opovrhuje „podřadnými“ pracemi manuálního druhu, a pokukuje po pohodlném křesle v dobře klimatizované kanceláři. Necivilizovaný člověk vezme za vděk jakoukoliv prací, ale jeho kultura nemusí být slučitelná s tou naší, zvláště když má kolem sebe hodně krajanů a tlak na asimilaci tak klesá. A tak se pachtíme za vyššími pozicemi a na ty nižší dovážíme levnou pracovní sílu a něco mi říká, že bychom na to jednou mohli šeredně doplatit. Nesmíme totiž zapomínat, že Evropa pomalu, ale jistě vymírá. Příčiny tohoto demografického jevu zde analyzovat nemohu, protože mi chybí příslušná odbornost, ale moc bych za to nedal, že na vině je i upřednostňování kariéry před rodinou, čímž se vracíme k původnímu tématu článku.
No, možná to vidím příliš černě – to už je taková vlastnost nás právníků. A samozřejmě si uvědomuji, že na problém se dá dívat z více stran. Proto budu rád, když svůj názor vyslovíte v diskusi pod článkem.
